Možnosti vyšetření sluchu u novorozenců

„Slepota nás odděluje od věcí, hluchota od lidí.“
Sluch je spolu se zrakem nejdůležitějším lidským smyslem, udává se, že sluchem získáváme 65 % informací o okolním světe. Zatímco odhalení zrakové vady u novorozence obvykle netrvá dlouho, s vadou sluchovou je tomu jinak. Nemá-li dítě žádný jiný problém, uvědomí si obvykle rodiče až po několika měsících, nezřídka i 2–3 letech, že opožděná řeč, špatná výslovnost, či zdánlivá „neposlušnost“ jejich dítěte souvisí se zhoršeným sluchem. Rozpoznání sluchové vady je obtížnější, nejedná-li se o úplnou hluchotu, ale „jen“ těžkou či střední nedoslýchavost.
Testování sluchu u novorozenců a velmi malých dětí bylo ještě před několika desetiletími omezeno na známé pískání gumovou hračku za zády nebo zkusmé bouchání dveřmi. Ostatní tzv. subjektivní zkoušky totiž vyžadují aktivní spolupráci dítěte a té přirozeně není kojenec schopen. Dnes je situace podstatně jiná. Jako vyšetření screeningové bývá používána metoda otoakustických emisí, která sice nemůže stanovit přesnou závažnost sluchové vady, ale je pro svou jednoduchost, neinvazivnost a také cenu ideální pro první vyšetření a pro vyslovení podezření na sluchové postižení. Metodika vyšetření BERA (audiometrie z elektrické odezvy) je již podstatně složitější a umožňuje stanovit prahové hodnoty ve frekvenční oblasti kolem 2000 Hz. Vyšetření je možno provést v přirozeném spánku dítěte a trvá několik desítek minut. Nejnovější objektivní technikou je měření SSEP (Steady State Evoked Potentials), které měří práh sluchu při lehkou medikací navozeném spánku dítěte v celém řečovém pásmu. Hlavní výhodou této metody je frekvenční specifita, tedy to, že umožňuje určit práh slyšení v jednotlivých frekvencích důležitých pro porozumění lidské řeči.
Včasné rozpoznání sluchové vady je nesmírně důležité pro další rozvoj dítěte. Rodiče jsou si od začátku vědomi, že je třeba přizpůsobit celou rodinnou komunikaci problému miminka, mohou zvýrazňovat artikulaci, zvýšit hlasitost své řeči, zvýraznit prvky neverbální komunikace, přidávat k mluvenému slovu znaky. Pokud je sluchová vada dítěte velmi těžká, mají čas zvážit používání znakového jazyka. Dnes je již v obecném povědomí, že řečový a s tím související i sociální a kognitivní vývoj dítěte nezačíná v době, kdy dítě začíná aktivně mluvit, ale již podstatně dříve, v době, kdy jen zdánlivě pasivně naslouchá, kdy se učí, že lidská řeč je komunikační prostředek, učí se rozumět jednotlivým slovům, rozpoznávat rozpoznávat citové zabarvení řeči, rozlišovat různé typy hlasů apod. Obrovský pokrok zaznamenala v kompenzaci sluchových vad technika. U dětí prakticky neslyšících je možno sluch částečně navrátit voperováním tzv. kochleárního implantátu, který částečně nahrazuje porušené nervové buňky ve vnitřním uchu. Existuje nepřeberné množství vysoce výkonných analogových i digitálních sluchadel, které je možno nastavit tak, aby svým zesílením přesně odpovídala ztrátě sluchu daného dítěte. Dnes již není výjimkou, že jsou sluchadla přidělena šestiměsíčnímu kojenci. Pro uživatele sluchadel jsou k dispozici mnohá další zařízení, jako telefonní zesilovače, indukční smyčky pro usnadnění poslechu rádia či televize, systémy umožňující s dítětem komunikovat i na větší vzdálenost, než umožňuje vlastní sluchadlo. Všechny tyto technické zázraky jsou ovšem omezeny jednou podmínkou, totiž že je ztráta sluchu u dítěte odhalena včas.

Screening sluchu novorozenců v ČR
V naší republice se v současnosti celoplošně provádí screening pouze u dvou vrozených metabolických vad, hypotyreózy (incidence 1:4000) a fenylketonurie (1:4500). Udávaná četnost výskytu poruch sluchu u novorozenců bývá různá, ale pohybuje se v rozmezí 6 – 12:1000, tedy incidence je výrazně vyšší. V případě dětí tzv. rizikových vzrůstá incidence na 20 – 40:1000. Mezi rizikové faktory bývá počítána porodní hmotnost pod 1500 g, rodinná sluchová zátěž, intrauterinní či perinatální infekce, zejména meningitidy, hypoxie, UPV déle než čtyři dny, kraniofaciální deformity, syndromy spojené s percepční nedoslýchavostí, aplikace ototoxických látek.
Screening sluchu metodou měření otoakustických emisí byl zatím plošně prováděn pouze v rámci grantových projektů v Praze a v Brně, oba projekty hodnotily zvlášť skupinu rizikových a fyziologických novorozenců. Základním problémem je podpora centrálních institucí a zajištění financování screeningových programů. Nepodaří- li se prosadit plošné testování všech dětí, je nutné zajistit alespoň vyšetření všech rizikových novorozenců. Investice do efektivního screeningového programu šetří mnoho prostředků vydávaných na pozdní terapii. Včasná diagnostika, kompenzace a informovaná péče pak výrazně zlepšuje prognózu normálního vývoje dítěte.

PhDr. Ing. Iva Jungwirthová
Středisko rané péče Tamtam pro rodiny dětí
se sluchovým nebo kombinovaným postižením
Holečkova 4, Praha 5

MaMiTa 4/2003