MaMiTa. Pro maminky a miminka

PhDr. Ilona Špaňhelová
Poliklinika LÍPA, Seydlerova 2451,
Praha 5 - Nové Butovice, tel.: 607 277 444

U naší skoro desetiměsíční Karolínky sleduji, že někdy, když jakoby chce něco provést – například chce zkusit dát ručky do zástrčky na elektriku, ještě před tím, než to udělá, tak se jakoby na chvilku zastaví a sleduje, jestli ji pozoruji nebo ne. Potom, když vidí, že se na ni dívám, tak udělá tu věc ještě s větším "gustem". Nevím moc dobře, jestli už mě vnímá tak dobře, že to dělá jakoby naschvál a chápe moje "ne" a také nevím, jak jí takovou věc mám správně zakázat. Nebo kde je vlastně ta míra toho, co jí člověk zakázat má a co zase ne.

Zkusím odpovědět na vaše otázky po částech. Desetiměsíční dítě už opravdu dobře ví, co dělá a také vnímá to, když my mu dáváme naše zpětné informace, jestli to dělat má nebo ne. To třeba moc dobře vidíte i na Karolínce, protože jakoby sleduje vaši reakci, když chce zkusit zástrčku, protože už od vás nebo od někoho jiného asi dostala tu informaci, které rozumí, že to “ne, ne, ne”, to moc bolí nebo nevím, jakým způsobem jste jí to podali, že tomu rozuměla. Čili dítě nás vnímá v tomto věku velmi dobře. Potom je dobré se například s manželem nebo s tím, kdo je s ní nejvíc času, dobře domluvit, jaké věci jí ještě dovolíte udělat samotné, při jakých věcech chcete asistovat, kdy si ji vezmete do náruče, určitou věc jí ukážete s tím, že nechcete, aby k ní chodila a kdy jí určitou věc už striktně zakážete. To je podle mého názoru důležité, abyste byli ve výchově jednotní, aby pak Karolínka neměla zmatek v tom, že u jednoho vychovatele to smí, u druhého už ne a tím pádem někdy děti jakoby víc zlobí toho, kdo jim více zakazuje, protože to u něj zkouší tak, jak to mohou dělat u toho, kdo jim toho víc povolí. Čili výchova by měla být jednotná. Při těch věcech, které dítěti chceme zakázat, protože pro něj mohou být třeba nebezpečné, je zapotřebí, abychom zvolili pro dítě velmi jednoduchou mluvu – čili je to prosté “ne, ne, ne”, kterému dítě rozumí a také abychom zvolili ostřejší tón hlasu, aby dítěti bylo jasné, že se něco děje. Některá maminka s tím má někdy problémy, proto je dobré si to třeba vyzkoušet před zrcadlem, aby rodič věděl, jak působí a jaký tón hlasu používá. Někdy je toto období také náročné v tom, že už dítě výborně lozí a také si začíná stoupat, některé v tomto období už i začíná chodit. Proto navrhuji, aby měly nějaké svoje území, které přizpůsobíte jejich věku, kde se nebudete bát, že něco shodí nebo rozbijí nebo kde by také mohly nějak ublížit samy sobě. Často je pak dítě více v pohodě a maminka také, protože nemá takový strach třeba o gramofón nebo o porcelánové nádobí. Je to takové klasické období, kdy se všechno stěhuje do vyšších pater. Na druhou stranu je to období krásné, kdy poznáme, jak je naše dítě zvídavé, jak je častokrát důkladné a snaží se dané věci prozkoumat do nejmenších maličkostí. Jestliže v tomto období máte už také na část dne nebo na některé odpoledne nějakou hlídací tetu, doporučuji, abyste si i s ní vyjasnili tuto fázi ve vývoji dítěte a aby i váš i její přístup k dítěti byl jednotný. To znamená, aby dodržovala to, že co zakazujete vy dítěti, zakazuje i ona. Když vy mu něco dovolíte, aby to dovolila i ona. Je proto výborné strávit s takovou hlídací tetou třeba společně jedno dopoledne, abyste navzájem viděly, jak se chováte k dítěti a potom je dobré i chtít po ní, aby vám vždycky řekla, jaké hlídání bylo, jak si jej s dítětem navzájem prožily.